Imaginace

20. května 2008 v 2:10 |  Symbolika

Tyto cviky vás naučí představovat různé barvy a tvar koule.

  1. Představte si, že držíte sedm různobarevných balónku. Červený, oranžový, žlutý, zeleny, blankytný, modrý, fialový. Začněte pouštět po jednomu balónku. Je jedno v jakém pořadí. Pozorujte, jak oni pomalu odlétají. Pokud se vám nedaří představovat je, zkuste si na každém z nich napást jeho barvu.
  2. Představte si, jak červený míček se kutali zprava nalevo. Až ho ho přestanete vidět, pouštějte oranžový. Pak žlutý, atd. Až se dokutálí fialový, začněte je kutálet zleva napravo. Když budete mít uspokojující pokroky, můžete tento cvik ještě více ztížit a to tím, že budete kutálet hned dva míčky jakékoli barvy. Je úplně jedno, zdali se budou kutálet ve stejném směru, nebo ne. Můžou se navzájem "přeskakovat"., nebo nějak jinak měnit pořadí.

Tyto vám pomohou při vytváření něčeho a pak následné změny.

  1. Představte si na zdi školní tabuli. Vezměte křídu a namalujte velkou kružnici. Teď do ní napište své jméno. Pak ho smažte a napište tam něco jiného. Můžete tam klidně psát i čísla. Až vás to přestane bavit, smažte si všechno a otevřete oči.
  2. Představte si, jak po modrém nebi letí zleva napravo letadlo. V tom místě, kde proletí nechává bily pruh. Teď nechte letadlo "vypisovat" vaše jméno. Až to vypíše, nechte ho uletět a čára se smaže. Teď se ono vrátí zprava nalevo a znovu vypisuje vaše jméno, ale z konce. Když odletí, budete moci znovu přečíst vaše jméno, které bohužel znovu zmizí

Tyto cviky vám pomohou, lépe zapamatovat okolní předměty.

  1. Po dobu 1-5 minut zkoumat nějaký předmět. Můžete přitom mrkat, ale musíte porad koukat na stejný předmět. Nacházejte v něm různé male detaily a vlastnosti. Provádějte tento cvik dokud nebudete schopni zadržovat vaše vnímaní lehce.
  2. Vyberte nějaký předmět a soustřeďte se na něm. Dýchejte klidně. Při výdechu zavírejte oči a smažte všechny dojmy. Při vdechu je zase otevřete a koncentrujte se na předmět. Tak 50krat, pak to dělejte naopak (zavírejte oči při vdechu).
  3. Koncentrujte se na předměte podobu 3-5 nebo více minut. Pak zavřete oči a zkuste vyvolat myšlenkový obraz tohoto předmětu ve všech detailech. Pak otevřete oči a porovnejte vaše "foto" s originálem. Povadejte to 5-10krat. Na začátku budete vidět rozmazaný obraz, ale postupně se to bude zlepšovat. Postupně pak jdete k těžším předmětem.
  4. Od 1-3min koukejte na nějaký předmět, například na gumu. pak koukejte na jiný, například skleničku. Pak v duchu položte gumu do skleničky.
  5. Lehnete se, uvolněte se, a soustřeďte se na místo kde mate třetí oko. Je to někde uprostřed cela trosku výš nad očima. Pokuste se co nejlépe, klidně i do halucinaci vyvolat a udržet po dobu 1-10min nějakou barvu.
  6. Stejně jako s barvami ale představte si nějakou chuť.
  7. Stejně jako s barvami ale nějaký pocit.
  8. Stejně jako s barvami ale s nějakým zvukem
Možná budete mít s posledními 3ma cviky menší potíže. Před vyvoláváním nějaké chuti můžete například ochutnat cukr, a za pár minut ho vyvolávat. Před pocitem, například dejte ruku do teplé, nebo studené vody. A zvukem můžou být ťukání hodinek.

Konečně něco těžšího.

  1. Představte si něco složitějšího, například: plaz, more, horké slunce, chladnou vodu, apod. Postavte před sebou nějaký obraz a představte si, ze jste součást toho obrazu. Pokud je to les, tak jeho chlad, lehký vítr, šumění listí apod. Představte si jako byste "vešli" do toho obrazu. Uciťte všechny pocity.
  2. Představte svoje vlastní tělo ze strany. Dívejte se na ho z různých stran. Zkuste být co nejpřesnější.

Pár způsobu používání imaginaci.

  1. Dýchejte rytmicky. Soustřeďte se na solar-plexu. Při vdechu nabíráte energii. Při výdechu pošlete solar-plexu takovou emoci, jakou teď potřebujete. Zároveň si představte opačnou emoci, která s výdechem odchází od vás. Dělejte to 7krat. Musíte to dělat s jistotou. Nejistota všechno ničí.
  2. Lehnete se, nebo se sednete vzpřímeně. Představte si v nějakou vlastnost, jakou chcete mít. Představte si, ze ji už mate, a zároveň potřebujete aby váš mozek to vylepšil. Dýchejte rytmicky, a snažte si držet ten obraz. Mezi cvičeními snažte si ho taky vyvolávat. Snažte se s nim sžít. Pak zjistěte, ze ho začínáte mít. Praktika rytmického dýchaní pomáhá mozku ve vytváření tyto schopnosti.
 


Telepatie

20. května 2008 v 1:50 |  Symbolika
Telepatie. Pokud toto čtete, zřejmě víte, nebo tušíte, co to slovo znamená, ale i přesto to zopakují. Spousta lidí si myslí, ze telepatie je přenos myšlenek na dálku. Jenže to není tak úplně ono. A to už ze samotného názvu, který pochází z kombinaci řeckých slov. Tele = daleko a pathos = nemoc, pocit. Jinými slovy telepatie je něco jako přenos na dálku pocitů a ne myšlenek.
Zdánlivě to není velký rozdíl. Ale když to prozkoumáme hlouběji, tak si těch rozdílu všimneme. Kdybych předával své myšlenky nějakému cizinci, který by nemluvil mým jazykem, nerozuměl by jim, protože by byli v jiném jazyku. Teoreticky mohu předávat obrazy. Ale jak porozumí tomu obrazu slepý? Přesto to funguje, takže se jedná o něco jiného. O pocity. Cítím, že se dívám na nějaký předmět a ten pocit předávám někomu jinému. Ten to pak cítí také a mozek mu to pak zobrazí, takže ho také bude vidět.
Teoreticky to může fungovat malinko jinak, ale řek bych, že pro představu fungování telepatie by to mělo stačit.
Existuje ale vůbec telepatie?
Tak schválně, určitě se vám stávalo v rodině, že jste najednou mysleli něco, co myslel i někdo jiný. Nestačí to jako důkaz? A co malé dětí, co neumějí mluvit? Že by nějaká speciální řeč? A kdo by je jí naučil? Že by v genech? Nebo jsou ještě spousty příběhu, které to potvrdí. Dokonce i hmyz. Jak cítí, že ho chcete ohrozit? Instinkt? A co přesně je ten Instinkt? Není to také pocit? Když to vše dáte dohromady, pak by to jako důkaz mělo stačit, a když ne, tak si najděte něco navíc. Stačí jen hledat.
Tak předpokládám, že už věříte v existencí telepatie. Příklady výše jsou ale bud spontánní telepatii, nebo se nás moc netýkají. Asi by bylo užitečnější, kdybychom to uměli sami a kdykoli to budeme potřebovat. Naučit se to dá, ale jako každé učeni nepřichází najednou. Chce to cvičit a cvičit. A hlavně věřit, že existuje.
Jak ale cvičit?
Níže je jeden ze způsobu. Neříkám, že je jediný a ani že je nejlepší. Prostě to je to jeden ze způsobu. Budete k tomu ale potřebovat někoho navíc.
Cvičení je takové, že jeden člověk (vysílač) se dívá na kartu a koncentruje se na ní. Snaží se to "předat" jinému. Příjemce dělá nějakou poznámku a zkouší se to vše s novou kartou. Když se to vše skončí, oba ověří jak jim to šlo. Pak si vymění role.
Po třech, čtyřech takových cvicích, jsou lidé většinou natolik unavení, že je lepší s telepatií na nějakou dobu přestat. Někteří lidé jsou lepší přijímače a jiné odesílače- vysílače.
Nemusíte vůbec sedět přímo před sebou. Můžete se domluvit, že v tolik a tolik hodin bude jeden z vás odesílat, a ten druhý bude přijímat úplně někde jinde. Pak se můžete nějak vyměnit své názory.
Co se tyče Zenerových karet , taky je nemusíte používat. Pro některé lidí je jednodušší přijímat, nebo odesílat barvy. Pokud máte dobrou imaginaci, můžete zkusit právě tuto možnost, nebo někde sehnat nějaké barvy. Nejlepší je základních sedm. Také není pro začátek dobrá barva černá.
A teď uvedu pár rad, kterých byste se měli držet.
  1. Nehádejte, co by vysílač mohl "předávat".
  2. Nechte své myšlenky bloudit pokud možno zcela volně.
  3. Jakmile uvidíte nějaké obrazy, nezapuzujte je, jako nápady své vlastní mysli.
  4. Poohlížejte se po myšlenkách, které přichází odnikud - hlavně po těch, které se objevují náhle.
  5. Pokud děláte poznámky, tak svá pozorování popisujte do nejmenších detailů, ale nic nezveličujte a nic si nevymýšlejte.
  6. Nezoufejte, když žádné obrazy nepřejměte nebo když nebudou přesné. Snažte se dál a nakonec to dokážete.

Co se dá od Astrálního cestování očekávat?

20. května 2008 v 1:11 |  Symbolika

Pohyb

Většina lidí má při svých prvních cestováních problémy s pohybováním. Takový pohyb od postele k rohu pokoje může být pro někoho téměř nemožný. Příčinou toho je jen to, že člověk je špatně seznámen se svým astrálním tělem. Proto se nováček musí znovu naučit "chodit".
Takže, proto abyste udělali nějaký pohyb v astrálu, tak to jenom udělejte. Nepřemýšlejte o tom, co děláte, proste se pohybujte tam, kam potřebujete. Pro začátek nedělejte nic extremního, pohybujte se blízko podlahy. Snažte se v ovládaní rychlosti a brždění, abyste náhodou nevlítly do zdi, místo abyste se k ní jenom přiblížili.
Pokud se vám nedaří nějaký pohyb, tak se nesnažte moc, protože se většinou vrátíte zpět. Raději si vyzkoušejte něco jiného.

Let

Jistě někomu vyhovuje jenom pohyb, pokud vnímá své astrální tělo. Pro většinu lidí je ale vyhovující létaní.
Létá se úplně stejně jako při pohybu. Zezačátku ale budete cítit něco jako gravitaci. Jen se zvednete do vzduchu, zjistíte, že pomalu klesáte zase na zem. Takže váš let budou spíše obrovské skoky. Je to způsobeno tím, že jste zvyklí vidět před sebou zem. Začínáte klesat, když ztrácíte odhodlání k letu, v důsledku čeho namířený impuls nahoru je stále slabší a váš zvyk vás táhne dolu. Jeden z triků, jak na to, je tento: běžíte po klesající cestě, pak se odrážíte země a vzleťte. Snažte se soustředit na let. Když se udržíte v tomto stavu, tak leťte směrem, kam potřebujete. Dělejte to tak jako při normálním pohybu.
Když se toto naučíte, pak můžete letět kamkoli. Problém nastává v rychlosti. Sice existuje okamžitý přenos rychlosti myšlenkou, kde stačí si jen představit to místo a jste tam, ale některé lidé říkají, že se dostanete do nereálného světa, ale do světa vymyšleného. Tuto teorii odpovídají pokusy, ve kterých se realita v něčem lišila s uviděným v astrálu. Pokud poletíte normálně, tak nastává další problém. Představte si, že chcete navštívit nějakou zem, která je od nás asi 20 000 km. Letět tam rychlostí převyšující rychlost zvuku 64krát by vám zabralo asi 15 min. Pro nováčky by to většinou znamenalo, ze tam vůbec nedoletí. Zároveň při takovém letu vidíte všechno rozmazaně, a tak může vzniknout dezorientace, nebo "posuvu reality", kde to, co vidíte nemusí být doopravdy. Pokud se tam ale stále chcete dostat, tak se dostaňte na orbitu, a pak shora vyhledejte to místo, a pak jenom klesejte dolů. Dostat se na orbitu můžete například tak, že předtím poletíte na Měsíc, a od něj pak někam jinam. Ve vesmíru se totiž můžete pohybovat rychleji aniž by docházelo k "posunu".

Procházení zdmi

Tento trik je známý všem cestovatelům. Proč ale při tom občas vznikají problémy, nikdo neví. Jediná rada je otočit se a projit to jinou stranou. Pokud se ani to nepodaří, pak nezbývá než použít normálních východ.

Paranormální schopnosti

Kromě létaní a procházení zdmi, máte vaše paranormální schopnosti. Jakoukoliv možnost můžete lehce zrealizovat. Můžete používat jasnovidectví, čtení myšlenek, telekinezi a zkoumaní minulých a budoucích životů. Většinu z těchto schopností budete využívat, aniž byste toho si toho všimli.
----------------------------------------------------------------------

Pár metod

Před tím, než začnete používat tyto metody, tak musíte být řádně uvolněné . Většina metod vyžaduje být ve stavu transu .

Metoda šňůry

Tato metoda poživa představu šňůry, po které šplháte nahoru. Před tím než jí začnete provádět je dobré zvyknout si na pravou šňůru. Proto nějakou zavěste na strop. Může to klidně být nějaká stuha. Zavěste ji nad hrudníkem, nebo pokud máte lepší čakru třetího oka, tak radši nad ní. Pokud nevíte, tak nezbývá než vyzkoušet obě a zjistit, jaká možnost nejlepší. Lehněte si, a vezměte pravou šňůru, radši se na ní nedívejte a zvykněte pouze na její existenci. Když už to budete zkoušet bez ní, tak stačí jenom vyvolávat tento pocit.
Teď přejdeme k samotné metodě:
1. Zvedněte své myšlené ruce a začněte se zvedat, ruka za rukou, vzhůru po pevné myšlené šňůře. Představte si tlustou tvrdou šňůru, kterou držíte oběma rukama. Pamatujte, nemate tu šňůru představovat, stačí jí jen cítit. Musíte představit, že se zvedáte za naprosté tmy. Během šplhaní pocítíte lehké "točení", převážně v horní části těla. Tento pocit vzniká v astrálním těle, které se snaží opustit fyzické. Čím déle to budete provádět, tím silnější to bude. Snažte se zapamatovat tento pocit a jak vzniká, aby příště to bylo rychlejší. Nemyslete na jiné pocity. Jen vás vyruší.
2. Pokračujte ve zvedání. Začnete mít pocit těžkosti, je to proto, že se prohlubujete do transu. Nepřemýšlejte o tom, jenom šplhejte dál.
3. Začnete cítit vibrace, která pak ovládne celé tělo, pak se bude zdát, že ho máte paralyzované. Nepřemýšlejte o tom, a stále jenom šplhejte dál.
4. Konečně vycestujete ven ve směru šňůry.
Já mám lepší efekt pokud jí mám "zavěšenou" nad čelem. Má šňůra jakoby prochází skrz mé tělo a nehoupá se. Nevím proč, ale mě se to dělá lépe, protože když jí představím jak se houpá, pak mě to začne rušit.

Metoda houpačky

Představte si nějaký nevelký předmět, například kouli, která se nachází asi 1,5-2 metry nad vaším obličejem. Udělejte přesnou představu ti kouli. Nepostupujte dál dokud se to nenaučíte. Proto radím vytrénovat svou imaginace
Teď si představte jak se ta koule hybe pomalu nahoru a dolu. Budete vidět jak se zvětšuje a zmenšuje. Ať se pohybuje pořad, nenechte jí zastavit. Postupně zvětšujte její kývaní. Čím dál tím víc se zvětšuje a zmenšuje. Už jí máte téměř svého obličeje. Snažte se pocítit, jak se hýbete v opačném směru než koule. Představte si, že ona má obrovskou gravitaci, která má na vás vliv. Když se k vám přibližuje, tak se přibližujete i vy k ní, když se vzdaluje, tak se vzdalujete i vy. Čím blíž se k vám přibližuje, tím větší je gravitace, která vás k té krychle přibližuje.
Když už je ta koule opravdu hooodně blízko, tak se jí chyťte, a když ona bude letět zpátky, tak poletíte i vy s ní.
Druhá možnost houpaní je představa houpaní na houpačce. Představte si, jak letíte dopředu a dozadu, dopředu a dozadu ... Houpete se čím dál tím výš. Jedno z podobných houpnutí by vás mělo vyhodit ven z těla.

Metoda "trhání"

Zavřete očí. Soustřeďte se na dýchání, pak na konečcích prstů jedné nohy. Myslete jenom o nich. Představte si jak astrální tělo se odděluje od fyzického přímo v tom místě. Prodělejte to i s prsty jiné nohy. Představte si jak se oddělují nohy, břicho, a tak až ke hlavě, jako by se vaše tělo "trhalo" na astrální a fyzické.Teď si představte, že toto dvojče obtéká vaše fyzické. Pak se soustřeďte v oblasti třetího oka a přejte abyste vycestovali.

Metoda meditační

Není to metoda právě pro astrální cestováni, ale AC je vlastně jejím pobočním efektem u některých lidí. Samu metodu najdete ve časti Meditace ( schopnost )
Autosugesce je něco více, než pouhá slova. Tu situací musíte představit co nejpřesněji. Například, pokud chcete u sebe vyvolat pocit klidu, tak říkejte: "Jsem klidnější". Neříkejte "Nejsem nervózní", protože váš mozek si představí nepříjemnou situaci, a ne klidnou. Pokud chcete pocítit teplo v pravé ruce, tak říkejte: "Moje pravá ruka je teplejší.", musíte ale představit jak je teplejší, jak leží a ohřívá se na slunci, nebo že je v nějaké teplé vodě, nebo že jí mate blízko ohniště. Co vymyslete je jenom na vás, pokud ale něco vyberete, tak je dobré to neměnit. Čím lépe si tu situací představíte, tím větší to bude mít efekt. Slova musíte říkat pořád, bez přestávky. "Moje pravá ruka je teplejší. Moje pravá ruka je teplejší. Moje pravá ruka je teplejší... " Říkejte to asi 1-1,5min než přejděte do další části těla. Pro lepší představu je dobré tu ruku něčím ohřát a zapamatovat ten pocit. Pak jenom stačí na něj vzpomínat.
Před tím, než začnete cvičit, tak najděte nějaké klidné místo, lépe méně osvětlené. Sundejte nepříjemné oblečení. Nohy mají ležet nedaleko od sebe. Kolena je dobré něčím podepřít. Pod hlavu dejte nějaký polštář. Radši nějaký menší, protože po uvolnění krčních svalu se muže stát, že budete mít potíže s dýcháním. Ruce malinko sehnuté kolem těla. Prsty taky malinko sehnuté, a nedotýkají se navzájem, ani těla. Když už ležíte, tak si v duchu několikrát řekněte: "Když budu provádět toto cvičení, tak se budu více a více ponořovat se do transu. I když budu v transu, tak budu vzhůru a budu chtít vše, co se děje. Když se vrátím do normálního stavu, tak budu všechno pamatovat". Pomoci této formulky budete mít menší potíže se spaním.
Teď začněte s uvolňováním. Jsou na to různé metody, ale pokud žádná nepomáhá, tak můžete zkusit autosugesci (viz. výše). Pokud ani to nepomáhá, tak zkuste napnout tu část těla, která se nedaří uvolnit. Podržte ji tak nějakou dobu a pak uvolněte. zapamatujte tento pocit. Provádějte to aspoň 2-3krát denně. Časem to dokážete uvolnit ještě víc. Uvolňujte postupně každou část těla zvlášť. Musí to ale být zdola nahoru. Až doděláte všechno zvlášť je dobré to projít v trosku větším rozsahu, jako že obě nohy jsou uvolněné, obě ruce, celé tělo. Časem pak stačí jenom vetší rozsah a ještě časem se uvolníte za pár vteřin. Pocit tíhy provádějte stejně jako při uvolňování. pak pocit tepla.
Až uvolněte celé tělo začněte říkat: "Dýchám klidně". Pak přejděte k srdci. "Mé srdce se bije pomalu a klidně". Časem se opravdu zpomalí a stane klidným. Pak si představte chlad na čele. Můžete předtím položit něco studeného na hlavu a zapamatovat tento pocit. Při samotném provádění tam ale nic nemějte ;). Když už budete v transu, tak zkuste zapamatovat všechny pocity, jaké mate. Později stačí na ně vzpomínat a bude to rychlejší.
Pokud vás ruší propadání do transu, tak zkuste během dne vyvolávat pocit podobného propadání. Časem byste na to měli zvyknout.
  1. Naučte se relaxovat. Musíte se umět dobře uvolňovat a dobře zkoncentrovat. Ani to se nedělá lehce. Existuje spousty návodů, jak to provádět. Vyberte ten, který vám nejvíce vyhovuje a provádějte ho. Když už ho začnete provádět a pomáhá Vám to, není pak dobré ten způsob měnit. Je to z toho důvodu, že váš mozek je na to už zvyklý a pak stačí to začít dělat a on už spoustu věcí udělá za vás.
  2. Není dobré jíst asi 2-4 hodiny před spaním. Žaludek pak spotřebovává spoustu energie, kterou byste mohli použít na cestování. Také není dobré provádět jakékoliv věci, které vás unaví.
  3. Zaveďte deník. Proč? Svá cestování si budete pamatovat podobně jako sny. Teď si pamatujete vše a za 5 minut už nic. Také když si to znovu přečtete, můžete najít nějaké souvislosti, kterých jste si předtím nevšimli.
  4. Před tím než začnete provádět nějakou metodu, musíte být řádně připraveni. Nejlepší doba pro cestováni je ráno, když se vzbudíte. Vaše tělo musí být ale dostatečně odpočinuté. Když bude unavení, tak zase usnete. Zase nemáte být až moc odpočinutí, protože pak vaše tělo bude dost probouzené a budete mít problémy s uvolňováním. Pokud zjistíte, že jste unavení, tak se v posteli protáhněte, nebo na nějakou dobu vstaňte, abyste se vzbudili. Během uvolňování můžete poslouchat klidnou hudbu, ale občas to může rušit, protože když se na ní budete soustředit, tak můžete mít problémy se soustředěním na AC. Musíte mít dobrou cirkulaci krve. Takže zaujměte nějakou příjemnou polohu, aby vám neodtěkali ruce. Důležité je, aby vás nic nerušilo. Neotvírejte okna, aby vás nerušily zvuky zvenčí, vypněte telefon, rádio, televizi ad.
----------------------------------------------------------------------

Menší potíže a jak na ně

Pocit "přilepení" k nějaké časti těla:

  1. V břichu. Je to způsobeno tím, že máte potíže se žaludkem, například, že jste snědli něco blbého.
  2. V hlavě, nebo v nějaké jiné části těla. To je způsobeno tím, že nemáte dost otevřené čakry. Zkuste je otevřít více.
  3. Máte pocit, že už jste venku, ale mate zavřené oči? Nezkoušejte je otevírat násilně. Většinou se vzbudíte. Vstaňte (astrálně) a nějaký čas se pohybujte se zavřenýma očima. Je to jako když v noci vypnete světlo. Chce si to prostě na tu tmu zvyknout.

Strach smrti

Spousta lidí se bojí, že během cestování zemřou. Když člověk cestuje, tak jsou jeho těla (fyzické a astrální) spojené tak zvanou "stříbrnou šňůrou". šňůra se nedá roztrhnout. Pro jiné je neviditelná a není to fyzická věc, takže fyzicky na ní zapůsobit také nedá.

Strach nenávratu zpět

Casto se lidí bojí, že se nevrátí. Vrátíte se vždy. Stací pomyslet na návrat a už jste zpet. Bohužel je spíse opacný problém, že se vrátíte, aniž byste toho chteli.

Strach ovládnuti těla nějakou cizí bytosti

Dalším strachem je, že během vašeho cestováni, někdo ovládne vaše fyzické tělo. Jedině, co se dá říci, že kdyby něco hrozilo vašemu tělu, tak jste hned zpět.

Strach uvidět děsivé bytosti

Co se týče vidění různých nepříjemných bytostí, tak je pravda, že takové vidět můžete. Ale stačí vám pomyslet na návrat a vrátíte se. Ale neuvidíte je tak často. Spíše je můžete vidět, pokud cestujete po nějaké droze, nebo použíti alkoholu.

Strach zastavení srdce a dýchaní

Během cestování všechny orgány pokračují fungovat. Sice se zmenší teplota těla, ale jím to neublíží.
Tady jsou par zajímavých tabulek, které vám možná prozradí, jaké šance budete mít během cestování.
----------------------------------------------------------------------

Chcete zjistit, jak na tom budou vaši dnešní pokusy? Zkuste se podívat do této tabulky.

Podmínky

Počet povedení v %

Den42,2
Noc57,8

Teplo96,2
Chladno3,8
Vlahaneovlivněno
Atmosféricky tlakneovlivněno

Orientace hlavy na sever62,4
Orientace hlavy na východ19,2
Bez orientaci18,4
Poloha měsíce a planetneovlivněno

Fyzický stav

Počet povedení v %

Normální78,4
Lehká únava21,2
Nemoc, nebo tělesná vada0,4

Únava46,5
Odpočinutý18,8
Mezistav *34,7
Před jídlem17,5

Po jídlu35,5
Mezistav **47,0
* Stav, kdy člověk není zrovna unavený a kde zrovna není hned po odpočinku.
** Stav, kde člověk není zrovna po jídle a ani nemá hlad

Psychický stav

Počet povedení v %

Klidný3,2
Nestabilní8,9
Znepokojený64,0
Ostražitý11,9
Neklidný3,7
Emocionálně zvednutý9,0
Intelektuelně zvednutý6,5
Rozechvělý0,7
Vyděšený2,7
Bez určení30,0

Doprovázené pocity

Počet v %

Svištění vzduchu45,2
Paralyzování těla11,4
Vibrace30,2
Pocit tepla66,9
Jiné33,8

Druhy astrálního cestování

20. května 2008 v 1:01 |  Symbolika

OBE,OOBE,Astrální projekce

je to zkratka z angličtiny Out Of Body Experience, což v překladu znamená zážitek mimo tělo, nebo zkušenost mimo tělo. Když prožíváte tento typ mimotělné zkušenosti, prožíváte ji v reálném čase. To vám umožňuje vnímat události tak, jak logicky jsou - popořadě. Je to způsobeno tím, že se vaše astrální tělo nachází v nejbližší sféře k naší fyzické, jak jsem již předeslal. Pro pochopení uvádím příklad: Když astrálně cestujete a nacházíte se na rušné ulici, vidíte mnoho událostí, auta jezdí, lidi pobíhají sem a tam. Když se podíváte na nějaké hodiny, zřetelně uvidíte pohybující se vteřinovou ručičku. Je to tudíž reálný čas, není zpomalený, zrychlený nebo žádný. Název astrální projekce může svádět k domněnce, že jde jen o projekci utvořenou v mysli, čili vzdálené vnímání místa, ze kterého se údaje reprezentují jako, kdybychom na onom místě byli - stručně, že by se jednalo o mentální putování. Tento název, zejména slovo projekce, je použit, aniž by se o projekci jednalo. Například kniha od Roberta S. Petersona Astrální projekce pojednává o OBE.

Astrální cestování

představuje skoro to samé, co OBE, ale s tím rozdílem, že zde žádný čas není. Je těžké popsat svět, kde není čas pro průměrného člověka. Zde se není žádná minulost, přítomnost ani budoucnost a zároveň je tu všechno pohromadě. Opět uvádím příklad pro bližší pochopení: Opět astrálně cestujete a jste na stejném místě co minule, tedy na rušné ulici. Zde ovšem žádná auta nejezdí, lidi nechodí a ptáci nepějí. Je to z toho důvodu, že v žádném čase tu žádní lidé nemohou chodit. Když už však budete na té ulici, spatříte ulici samotnou a baráky, což logicky odporuje tomu, co jsem před chvílí naznačil, že v žádném čase tu žádné baráky stát nemohou. Jde o to, že ony baráky tam stojí například 70 let, za onu dlouhou dobu, co na tom místě stojí, zanechaly v astrální sféře svůj otisk, který je patrný i bez času. Pro bližší pochopení uvádím další příklad: Ocitnete se ve vašem městě na náměstí, vznášíte se tam a prohlížíte si domy. V tom spatříte uprostřed náměstí sloup. To je ale divné, jelikož dobře víte, že tam ve skutečnosti žádný není. Přiletíte k němu blíž, aby jste si ho prohlédli, jediné, co zjistíte, že je skutečný. Dejme tomu, že za měsíc jdete do knihovny půjčit si knihu o minulosti vašeho města. Na některých fotkách či rytinách v oné knize je skutečně zachycen sloup uprostřed náměstí, který jste spatřili, když jste astrálně cestovali. Co se tedy stalo? Byly jste v astrální dimenzi. Ten sloup, který jste tam spatřili stál v letech 1750 až 1938, což bylo 188 let, za tu dlouhou dobu vryl otisk svého tvaru do astrální dimenze kde zůstal.

Lucidní snění

jak už název napovídá je vlastně astrální cestování během snu. Možná se vám už několikrát stalo, že se vám zdál nějaký sen a zároveň jste věděli, že to je sen. To asi tak bylo všechno. Abyste měli lucidní sen ( lucid = průzračný ), je potřeba se z onoho snu probrat a změnit chod snu, tak, jak chcete vy. Zdá se vám například, že stojíte na louce, napravo od vás je zlatý poklad a nalevo je fotbalový míč. Normální sen by vypadal tak, že si pokladu nebudete všímat a začnete si kopat s míčem. Vy však z toho snu procitnete, zjistíte tedy, že se jedná o sen. Proč by jste si měli kopat s míčem, když je vedle vás poklad? Tím, že začnete ovládat svůj sen, můžete se jít podívat na onen poklad, což jste původně vůbec neměli udělat. Můžete však i víc, můžete například stejně jako u OBE navštívit své známé a pak se přesvědčit o tom, jestli to co jste viděli byla pravda. Můžete sen například měnit podle celé vaší fantazie, tak jak chcete vy. Můžete se vznášet, můžete nechat vznášet ostatní věci ( telekineze ), můžete předměty ve vašem okolí nechávat mizet a objevovat se ( materializace ), můžete si i vyzkoušet sebevraždu. Co všechno jde měnit ve snu jsme mohli vidět například ve všech Nočních můrách z Elm Street

Mentální cestování

Již v úvodu jsem se zmínil o tom, že při astrálním cestování opouští fyzické tělo duch i duše ( astrální tělo ). Při mentálním cestování opouští tělo pouze duch. Je tedy pouze na cestovateli, jaký druh si zvolí. Je samozřejmě třeba brát zřetel na určité rozdílnosti mezi astrálním a mentálním putováním. Při astrálním cestování si cestovatel bere své vlastnosti. Když se nalézá mimo tělo, tak jeho pozorování zahrnují i emoce. Emočně může projevit sympatie či odpor k nějaké shlédnuté věci. U mentálního cestování je člověk je myslícím duchem, bez oněch vlastností, čili jen pozorovatel. Události v něm nevyvolají žádné emoce. Při astrálním cestování je například člověk schopen působit na fyzický svět, přemysťovat věci, klepat a jiné podobné hříčky na postrašení svých známých. Takové věci zde však nenaleznete.

Blanka Matragi - česká módní návrhářka

16. května 2008 v 15:45 | L... |  Móda

Blanka Matragi

Madam Blanka

Blanka Matragi šije nádherné róby pro princezny v královských palácích a sama vypadá exotičtěji než mnohé z nich. Její manžel Makram je na ni hrdý a ve všem jí pomáhá. Co víc si může žena přát?

Je vůbec něco, co se vám ještě nesplnilo? Ptám se Blanky Matragi, které ve světě oslovují nejčastěji Madam Blanka, v jejím bytě na Vinohradech, do kterého s Makramem a svou pomocnicí Elvírou přijela jenom na pár dnů.

Dítě. Zatím jsme ho mít nemohli, i když jsme se o něj pokoušeli s pomocí všech možných prostředků. Ale ještě pořád věřím, že ho budeme mít, že tu energii někomu předáme.

Jste s Makramem už víc než 25 let a dokonce spolu denně pracujete. Nemáte někdy ponorkovou nemoc?

V každém vztahu je něco, ale my se skvěle doplňujeme. Já jsem Ryba, on Štír. Makram šéfuje firmě a já přináším nápady. Nechávám za sebou ohromnou spoušť a tu on urovná, utřídí. Když jsem začala s Míšou Zindelovou pracovat na knize, Makram otevřel archiv a já si z toho údivem sedla na zadek, protože jsem se tam nikdy nepodívala. Časopisy, fotky, návrhy, veškerá dokumentace - to všechno by bylo na vydání obrovské monografie…

Jste žena plná nápadů a fantazie, která se žene stále dopředu. Ale přitom vám asi pomáhá pevné zázemí.

Odmalička mi přezdívali Šéfka. Když mi bylo deset, dirigovala jsem stavbu našeho rodinného domu. Mám neustále nějaké vize, které toužím realizovat. Sedím třeba v letadle, něco mě napadne a já si to hned skicuju nebo aspoň heslovitě zapíšu. V tvorbě můžu mít určitý chaos, ale v životě potřebuju řád. Když vím, že všecko funguje - můj muž, pomocnice Elvíra, kuchařka Mary - jsem klidná.

Máte ještě nějaké neměnné rituály?

Denně vstávám v 6.30, pracujeme i v sobotu. Když přijedeme s Makramem do Čech na dovolenou, tak si dva dny hodinu přispíme a třetí den volám do skláren Igorovi Müllerovi, v kolik začneme vzorovat. A on mi říká: "V šest na place." Oznámím, že zítra vstáváme ve čtyři a přátelé, kteří jsou tady s námi, padají do mdlob a nechápou to. Sklo je ale moje další láska a můžu se mu věnovat jen v Čechách.

Což znamená jedině o dovolené. Umíte vůbec odpočívat?

Zrovna dnes ráno jsem volala mamince, které je čtyřiasedmdesát, a ona mi říká, že má o mě starost, protože moc pracuju. A já jí na to odpověděla: "Mami, kdybych nechtěla, tak sedím pod palmou a piju šampaňské! Já to dělám ráda, tak buď taky za mě ráda a vezmi si ode mě kus té energie." V sobotu za ní zajedu do Světlé…

Myslíte, že jste přemíru energie zdědila po ní?

Asi ano. Maminka byla vždycky všestranná. Váže krásně kytky, pletla a šila na nás. Ale od tatínka jsem také hodně čerpala. Byl sklář a učil broušení skla. Vždycky jsem ho ráda pozorovala, když si připravoval kresby motýlích křídel do práce.

Motýli vás zřejmě provázejí životem. Alespoň soudě podle toho, kolik jich tu máte na stole.

Všechny tyhle návrhy jsou určené pro mou podzimní pražskou přehlídku a výstavu. V Hollarově síni Obecního domu bude viset obrovský lustr z motýlů, který jsem vzorovala ve spolupráci s Preciosou. Už o něj projevila zájem jedna šejcha, princezna, která si ho chce dát do svého paláce. Motýli budou poletovat i na šatech…

Prý se na vašich modelech objeví také motivy podle malíře Františka Kupky.

Dostala jsem Národní cenu Františka Kupky jako ocenění od českých grafiků a to mě zavazuje. Začala jsem Kupkovo dílo studovat, kreslit si jeho kompozice, je to nesmírně inspirující. Představte si bílý šifon, který můžete proměnit v grafiku…

Světovou proslulost jste si získala i svými nádhernými výšivkami.

A víte, že dostávám spoustu dopisů s dotazy, jestli nechci v Čechách založit svou školu, že by tam maminky a babičky posílaly své dcery? Není to úplná utopie. Ostatně, hned po revoluci jsem chtěla koupit podnik Styl, ale tahanice kolem toho mě otrávily. Není vyloučeno, že vychovám nějakou stážistku jako svou následovnici. A také bych ráda otevřela v Čechách stálou expozici, kde bych své práce mohla vystavovat. Vždyť jen ručně vyšitých návrhů mám na 2000.

Kolik žen pro vás v současné době vyšívá?

V mé dílně pracuje 8 až 12 žen. Některá otěhotní, jiná se vdá, je to v pohybu….Dávám práci i do jiných dílen, takže pro mě celkově vyšívá asi 30 lidí. Jsou mezi nimi Arménky, Palestinky, Syřanky i čisté Libanonky. Teď je u mě na stáži Katarína Karlíková ze Slovenska. Zrovna jsem se byla podívat na její klauzuru, samozřejmě s orientální tématikou. V minulosti u mě pracovaly střihačky ze Stylu, to byly skutečné zlaté české ručičky, odchované ještě paní Podolskou.

Vaše začátky v Libanonu nebyly jednoduché. Svůj salon jste otevírala v době občanské války. Jak to, že hned prosperoval?

I za války chtějí lidé žít, vdávat se, zakládat rodiny. Zprávu o otevření salonu tehdy odvysílaly všechny libanonské televizní stanice a vyzdvihly moji odvahu. Klientela se postupně nabalovala a pak jsem měla obrovské štěstí, když jsem se dostala dál, do královských rodin, žijících ve Spojených arabských emirátech.

Vzpomenete si, s jakými pocity jste poprvé vešla do královského paláce?

Když se mnou limuzína projela bránou paláce, ukrytého za vysokými, třímetrovými zdmi, a já najednou spatřila nádherné zahrady s jezírky a plameňáky, trémou jsem se úplně rozklepala. Měla jsem na sobě šifonovou halenu kombinovanou s béžovou kůží a šejchu to oblečení zaujalo a chtěla vědět, zda se šilo v mé dílně. Nikdo předtím se patrně v jejím paláci v kůži neobjevil. Musíte zaujmout - buď vás vezmou nebo ne. Šejcha byla těhotná a my jí šili těhotenské šaty. Dnes dělám pro její dceru a sestru. Nepotřebuji žádnou reklamu. Stačí, když si služebnictvo z jednoho paláce předá informaci s druhým…

Máte stále stejnou postavu jako na fotkách, které vyšly ještě před vaším odjezdem z Čech v roce 1980.

Představte si, že jsem tehdy do Libanonu odjela skutečně s fotkami a výstřižky z Vlasty, Květů a Mladého světa, to byl můj book. A se základní anglickou slovní zásobou. Ale Libanon mě hrozně naučil. Kdekdo se tomu diví, ale v Libanonu žije 18 etnik a všichni jsou schopní mezi sebou komunikovat.

Ještě jste mi neřekla, co pro svou figuru děláte?

To je jednoduché, když nějaké to deko naberu, při prvním stresu ho zase sundám. Jinak pravidelně cvičím a pravidelně jím. Ráno začínám čerstvým džusem, ovocným salátem a bílým jogurtem s olivovým olejem a bagetkou. Libanonská kuchyně je nesmírně zdravá a chutná, jí se hodně ovoce a zeleniny, hlavně luštěnin.

Když byste měla říct, co je základem vašeho úspěchu, co by to bylo?

Schopnost komunikace, temperament, ochota dát do své práce všechno.

P.S.: K 25. výročí otevření Salonu Blanka haute couture v Bejrútu se letos v září uskuteční módní show a výstava v pražském Obecním domě, která představí ty nejlepší realizované návrhy z dílny Blanky Matragi.

Vizitka

Blanka Matragi, dívčím jménem Kyselová, se narodila 20.2. ve Světlé nad Sázavou. Vystudovala střední průmyslovou školu sklářskou a oděvní výtvarnictví na pražské UMPRUM. S Makramem Matragi, tehdy studentem pražské ČVUT, se seznámila v Praze a v roce 1980 s ním odjela do Libanonu. Získala mj. Evropskou cenu umění, Mezinárodní cenu Salvadora Dalího a také titul Významná česká žena ve světě.

Podařilo se nám hovořit v Praze o vánocích 2006 exkluzivně s dámou pod napětím,

světoznámou návrhářkou Blankou Martragi.
Artmagazin.eu: Děláte jenom oděvy nebo se věnujete ještě něčemu jinému?
Blanka Matragi: Ano, samozřejmě se věnuji ještě jiným odvětvím výtvarného umění, které mě velmi zajímjí. Vystudovala jsem broušení skla a s tím souvisí říjnová výstava v tomto roce, na které byl v Obecním domě mimo jiné vystavený obrovský pětimetrový lustr.
V té návaznosti se mi ozývají jiné firmy a nabízejí spolupráci. V České republice jsem momentálně také proto, že jsem měla schůzku s naší největší porcelánkou, karlovarskou firmou Thun. Na základě toho bude vznikat nová kolekce; již jsou na světě první tvary z porcelánu. Ten porcelán bude zajímavý tím, že vždy vychází z kompozic motýlích artefaktů.
Artmagazin.eu: A to se jedná o jednotlivé vázy?
Blanka Matragi: Jedná se o podšálky, konvice, talíře a jsou to v podstatě exkluzivní limitované soupravy.
Artmagazin.eu:Je tento kontrakt jednorázový nebo bude Vaše spolupráce pokračovat?
Blanka Matragi: Oni měli velký zájem o pokračování naší spolupráce, když viděli motivy Františka Kupky. Na tyto motivy bylo velmi obtížné sehnat práva od Národní galerie moderního umění ve Francii.
Artmagazin.eu: A kde jste tyto motivy využila? kliknutím na obrázek zobrazíte obrázek v plné velikosti
Blanka Matragi:Použila jsem je na šatech , které jsem malovala podle jeho motivů. Národní galerie moderního umění ve Francii dokonce projevila zájem s tím, že by zařadila jedny z těchto šatů do svých sbírek.
Artmagazin.eu: Tato přehlídka byla vlastně zaměřena na motýly, dokonce se tak snad i jmenovala….
Blanka Matragi: Tato výstava se nejmenovala nijak, bylo to vlastně 25. výročí mé tvorby a já jsem tyto modely do přehlídky zařadila. Rozdělila jsem přehlídku do čtyř částí… Chtěla jsem ukázat ,,Know How" všeho co jsem za tu dobu dokázala. Začínalo to etnickými prvky, které jakoby ukazovaly vše, co jsem se v Libanonu naučila a přecházela do evropských prvků (španělských prvků) . Dále pak barokní prvky, které přecházely v motivy Františka Kupky. Na šatech s motivy Františka Kupky jsem zvýraznila jeho tvorbu. Začala jsem u džungle, podmořským dnem a skončila jsem motýly a vesmírem. Dále zde pak byly např. svatební šaty, které byly zase spíše v etnickém stylu. Výroba svatebních šatů např. v Libanonu , kde žiji, je bez finančního omezení.
Artmagazin.eu: Kolik švadlen zaměstnáváte?
Blanka Matragi: Švadlen je u mě na modelárně dvacet.
Artmagazin.eu: Zaslechli jsme něco o přípravě Vaší stálé expozice v Praze.
Je na tom něco pravdy?
Blanka Matragi: Tento návrh je v jednání a momentálně se hledají vhodné prostory v Praze. Nebude zde jen stálá expozice, ale budou zde pořádány různé výstavy zajímavých lidí, workshopy a jiné projekty. Dále bych pak chtěla založit nadaci na podporu talentovaných dětí, protože takových organizací je u nás opravdu málo

Gianfranco Ferro - italský módní návrhář zemřel

16. května 2008 v 15:33 | L... |  Móda

Gianfranco Ferré zemřel

Novou kolekci fenomenálního italského módního návrháře už neuvidíme. Mezi světovou špičku Ferré patřil od 70. let.
Praha, 18.6.2007 (LadyWeb.cz)
ferre_modelka_saty.jpgFerré už několik let trpěl zdravotními problémy, i přes naléhání lékařů ale nedokázal žít zdravě. Navzdory těžké cukrovce si dopřával sladkosti a trpěl nadváhou. Návrhář včera skončil svoji životní cestu v milánské nemocnici, kde byl několik dní hospitalizován kvůli vážné mozkové mrtvici. Včera v noci podlehl krvácení do mozku.
Přestože se chtěl původně věnovat architektuře, postavil si Ferré kariéru na navrhování šperků a módních doplňků, odkud už byl jen krok k otevření vlastního oděvního salónu. Návrhář tak vytvořil vlastní značku nesoucí jeho jméno, která se proslavila především svými exkluzivními kolekcemi mužských oděvů. Ke svojí vlastní módní produkci si Gianfranco ještě časem přibral práci pro slavný módní dům Christian Dior.
Modely Gianfranca Ferrého si oblíbila řada celebrit, slavná americká herečka Julia Roberts se dokonce angažovala v jeho loňské kampani. Mezi ostatními módními tvůrci se Ferré v silné konkurenci udržel, vždy patřil ke světové špičce.
I přes měnící se módní trendy si návrhář ponechával svůj typický rukopis. Mezi jeho oblíbené materiály patřily přírodní vlna, strukturovaná bavlna a vlněný flanel, na atraktivní detaily používal krajku a průsvitné tkaniny. Ze široké palety barev se často vracel k jednoduchosti černé a bílé, ve svých kolekcích nezapomínal ani na přírodní barvy od hnědé, přes béžovou k šedé.
Významný podíl měl Gianfranco Ferré na akceptování slunečních brýlí jako módního artiklu. Vždy kladl důraz na detaily a navrhoval k šatům i doplňky. Na světový trh přispěl i několika parfémy a luxusními koupelovými přípravky.


Nicolas Cage - herec

16. května 2008 v 14:56 | L... |  Umělci

Nicolas Kim Coppola

Jen málokterá hvězda je tak podivná jako on, jen málokterá je tak všestranná jako on a snad zatím téměř žádná nedokázala spojit image akčního hrdiny s charakterním herectvím na oscarové úrovni. Takový je Nicolas Cage (původním jménem Nicholas Kim Coppola), herec rozdělující diváky na dvě nesmiřitelné skupiny, kterého milují režiséři a stěžují si na něho jeho herečtí kolegové (asi pro jeho velkou lásku k improvizaci, díky které ho právě režiséři tak moc obdivují a obsazují do svých filmů).

Nicolas Cage se narodil 7. ledna 1964 v Long Beach v Kalifornii do rodiny Coppolů, kterou jistě každý, byť jen trochu zajímající se o film, zná. V dětství se Cage herectví ještě věnovat nechtěl, mnohem raději chtěl po vzoru svého otce, spisovatele a univerzitního profesora Augusta Coppoly, vstoupit do světa literatury. To by pak ale nesměl spatřit snímek Na východ od ráje, kde ho natolik ohromil výkon Jamese Deana, že se rozhodl, že se stane hercem. Po vystudování American Conservatory Theatre zakotvil u divadla a televize a k filmu byl už jen krůček.

Prvním filmem Nicolase Cage (tehdy ještě Coppoly) byla teenagerská komedie ZLATÉ ČASY NA RIDGEMONT HIGH (1982), kde se objevil po boku tehdy též začínajícího Seana Penna. Většina jeho scén ale z konečné verze zmizela a jeho role si tak skoro nikdo nevšiml. Následovala změna jména, protože se Cage ve světě showbyznysu nechtěl přiživovat na svém slavném příjmení. Přesto v rozjezdu své kariéry nepohrdl pomocnou rukou svého strýce, věhlasného režiséra Francise Forda Coppoly a zahrál si menší roli v jeho rebelském dramatu DRAVÉ RYBY (1983) a pak v několika dalších projektech. Následovalo pár dalších, menších či větších rolí v převážně zajímavých filmech, až přišel rok 1987, kdy se objevil hned ve dvou dnes již kultovních dílech. Tím prvním je vynikající crazy komedie Joela Coena ZMATKY V ARIZONĚ, kde ztvárnil napraveného zloděje, který se svou ženou, bývalou policistkou v podání Holly Hunter, touží tolik po miminku, že nakonec ukradnou jedno z paterčat bohatých manželů. V případě toho druhého filmu se jedná o zřejmě slavnější projekt - romantickou komedii POD VLIVEM ÚPLŇKU, kde si zahrál po boku Cher bezrukého pekaře Ronnyho. Tato love story okouzlila diváky i kritiky, stala se jedním z divácky nejúspěšnějších filmů a získala tři Oscary (za herecké výkony Cher a Olympie Dukakis a za scénář). Cage byl nominován pouze na Zlatý glóbus a už tady se ukázalo, že Akademici ho příliš v lásce nemají, což se naplno projevilo v roce 1990.

Tehdy doslova zazářil v drsné road movie Davida Lynche ZBĚSILOST V SRDCI. Rolí rebelského Sailora prchajícího se svou milenkou Lulou před její sadistickou matkou a chtícího udržet si ve špinavém světě čisté ruce definitivně potvrdil, že patří mezi nejtalentovanější herce své generace. Ale film byl natolik drsný, že ho Akademie naprosto opominula. Po Zběsilosti v srdci následovalo spíše průměrné období, kdy se věnoval převážně komediím (z nichž nejznámější jsou caprovská hříčka MŮŽE SE TO STÁT I VÁM a LÍBÁNKY V LAS VEGAS, za které byl nominován na Zlatý glóbus) a jediným filmem výrazněji bodujícím po umělecké stránce v té době bylo akorát RED ROCK WEST, kde ztvárnil válečného veterána (stejně jako v jednom z jeho prvních a bezpochyby nejlepších filmů v dramatu BIRDY).

Po spíše hubeném období, kdy už se Cage téměř zaškatulkoval do ideálního herce pro romantické, slzami stříknuté komedie ze současnosti, přišel rok 1995, kdy se vrátil k tomu, co mu jde nejlépe. V depresivním nízkorozpočtovém dramatu LEAVING LAS VEGAS ztvárnil alkoholika, co odjíždí do Las Vegas, aby se tam upil k smrti. Touto rolí doslova každého strhnul a ani Akademie jeho výkon konečně neopominula a udělila mu jeho první nominaci na Oscara, kterou razantně proměnil a sošku si domů konečně odnesl.

Po oscarovém úspěchu se Cageovi otevřela cesta k nákladným blockbusterům a on této příležitosti využil se 100% úspěchem. Dobrý čich na role ho přivedl nejprve ke SKÁLE Michaela Baye, kde si zahrál spolu se Seanem Connerym a v akčním žánru se Skála stala filmem možná i nejuznávanějším. Potom se pustil do CON AIR, kde si nechal narůst dlouhé vlasy a vytrénoval bicepsy natolik, že by se ho bála i samotná legenda žánru Arnold Schwarzenegger. Con Air už sice nebylo tak dobré jako Skála, ale přesto se dá mluvit o královské akční podívané, upozorňující na sebe především ohromně hvězdným obsazením. Do třetice všeho dobrého se Cage opět pustil do dalšího akčního filmu a natočil s mistrem Johnem Woo TVÁŘÍ V TVÁŘ, kde si vyměnil obličej s Johnem Travoltou. Kritici po celém světě byli tímto filmem nesmírně nadšeni, stejně jako diváci a Tváří v tvář patří také na absolutní vrchol akčního žánru, i když se od svých kolegů trochu liší. Díky této trojici se Nicolas Cage stal nekorunovaným králem akčních filmů 90. let, ale žádný skvělý herec se nechce nechat zaškatulkovat a tak dal ruce od akčního žánru pryč a pustil se do romance MĚSTO ANDĚLŮ. Desetiletí pak ukončil spoluprácí s režisérskými legendami kinematografie - s Brianem De Palmou (HADÍ OČI), Joelem Schumacherem (8 MM) a především Martinem Scorsesem (POČÍTÁNÍ MRTVÝCH).

Jenže čím je film umělecky ambicióznější, o to hůře vydělává a jelikož Cageovi poslední dva filmy nevydělaly zrovna velké peníze a on musel dokázat, že stále patří mezi největší hvězdy, natočil v roce 2000 dva studiové projekty. Akční snímek 60 SEKUND a další komedii ve stylu filmů Franka Capry OTEC RODINY. Oba snímky se navzdory slabšímu přijetí ze strany kritiků staly kasovními hity a Cage se tak o svou pozici v Hollywoodu nemusel bát. Potom asi dostal chuť na Oscara a tak natočil válečnou romanci MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO a drama KÓD NAVAJO, na kterém opět spolupracoval s Johnem Woo. Ani jeden z obou jmenovaných projektů ale díru do světa neudělal.

Nicméně nakonec Cage o Oscara usiloval, i když v úplně jiném filmu s názvem ADAPTACE. Za dvojroli scénáristických dvojčat Kaufmanových si nakonec cenu neodnesl, ale to nic nemění na tom, že zde předvedl jednu ze svých nejlepších rolí. Potom natočil oddychovou komedii v režii Ridleyho Scotta ŠVINDLÍŘI a v roce 2004 uvedl ambiciózní snímek LOVCI POKLADŮ, který sice nakonec zdaleka nedosáhl svých očekávání, ale přesto se z filmu stal mega hit. Pověst si Cage po nudném hledači pokladů loni upravil vynikajícím dramatem OBCHODNÍK SE SMRTÍ a také hořkou komedií THE WEATHER MAN, tak mu přejme, ať se mu vysoko nastavenou laťku podaří udržet katastrofickým velkofilmem Olivera Stonea World Trade Center, temným thrillerem The Wicker Man, životopisným dramatem v režii Miloše Formana Amarillo Slim nebo komiksovým Ghost Riderem.

Nicolas Cage byl několikrát ženatý, nejdříve s herečkou Patricií Arquette, potom s dcerou Elvise Presleyho Lisou Marií a nyní je ve svazku manželském s Alicí Kim, která mu nedávno porodila jeho druhého syna. Cage je také velkým milovníkem aut, komiksů, literatury a historie (z jednoho rozhovoru, který jsem četl, usuzuji, že toho o historii naší země ví víc než většina samotných Čechů). Jeho nejlepším přítelem je Jim Carrey a dalšími z jeho největších kamarádů, pohybujících se ve filmovém světě, jsou Crispin Glover, Samuel L. Jackson, Dennis Hopper, bratři Charlie Sheen a Emilio Estevez nebo Johnny Depp, který se díky Nickovi navíc stal hercem.

Austrálie

15. května 2008 v 21:00 |  Cestování

Cestování do vzdálené exotické země

Základní údaje
  • Rozloha: 7 713 364 km čtverečních
  • Počet obyvatel: 17 662 000
  • Hlavní město: Canberra
  • Další velká města: Sydney, Melbourne
  • Nejvyšší bod: Mt. Kosciusko (2 230 m)
  • Úřední jazyk: angličtina
  • Hlavní náboženství: křesťanství
  • Měna: australský dolar
  • Hlavní vývozní položky: zlato, další kovy a kovové rudy, diamanty, uhlí, maso, vlna, obilí
  • Státní zřízení: federativní konstituční monarchie
Geografie
Austrálie je sice nejmenším ze všech osídlených světadílů, avšak současně je šestým největším státem zeměkoule. Krajina neskýtá příliš mnoho obměn, neboť téměř dvě třetiny zaujímá Západoaustralská plošina, rozsáhlá pouštní oblast. Východně od plošiny se od pobřeží Carpentarského zálivu až k Eyrovu jezeru rozprostírá Velká artéská pánev. Díky zásobám podzemní vody a největší řece země Murray je tato oblast nejvýznamnější australskou zásobárnou vody.
Podél východního pobřeží - od mysu York až po Tasmánii - se táhne Velké předělové pohoří a Australské Kordillery. K horským plošinám na severu se připojují Australské Alpy s nejvyšší horou země Mount Kosciusko ( 2 228 m). Na úzkých pruzích jihovýchodu země žije téměř 90 procent australského obyvatelstva.
Australská fauna a flóra skýtá nevšední zážitek. Vzhledem k výlučnosti Austrálie zde nalezneme živočichy a rostlinné druhy, které se nevyskytují nikde jinde na naší planetě. Patří sem například ptakopysk, ježura, klokan, dingo, koala, pštros emu a pštros kasuár.
Historie
Aborigini obývají Austrálii více než 4 000 let. Přišli pravděpodobně z jihovýchodní Asie. Živili se sběrem rostlin a hmyzu, lovem ryb a zvěře. Patřili k mnoha různým skupinám, které měly každá svůj vlastní jazyk a území. V 17. století jako první zmapovali některé části australského pobřeží holandští badatelé. Anglický cestovatel James Cook roku 1770 prohlásil jihovýchodní pobřeží kontinentu za majetek Velké Británie a pojmenoval ho Nový Jižní Wales. První britští osadníci připluli roku 1788 do Botany Bay, jižně od Sydney. Šlo o 700 britských trestanců, odsouzených k nuceným pracím. Na australský kontinet začali být trestanci deportováni po osamostatnění se severoamerické unie, kam byli delikventi dováženi předtím. Trestanci sem byli dováženi až do poloviny 19. století. Tak vzniklo mnoho nových osad. K domorodcům se noví osadníci chovali nesmírně krutě.
Na počátku 19. století se spousta osadníků přesunula do vnitrozemí. Z jižní Afriky sem byly dovezeny ovce a vznikl vlnařský průmysl. Když bylo v zemi roku 1851 objeveno zlato, Austrálii zaplavila nová vlna přistěhovalců, kteří si toužili vydělat zde jmění. Roku 1901 se jednotlivé australské státy spojily a vytvořily samosprávný Australský svaz. Hlavou státu však zůstal britský panovník a svazky s Británií byly stále pevné. Od roku 1945 přijíždí do země velké množství osadníků z Evropy a jihovýchodní Asie. Austrálie je dnes zemí mnoha kultur.

Evropa - Irsko

15. května 2008 v 20:44 |  Cestování

IRSKO

Základní údaje:
měna:irská libra = 100 pencí
rozloha:70,282 km2
správní rozdělení:4 provincie
hlavní město:Dublin
zeměpisná délka5 1/2 a 10 1/2 západní délky
zeměpisná šířka5 1/2 a 551/2 severní šířky
celková rozloha ostrova84 421 km2
Irsko70 282 km2
Severní Irsko14 139 km2
maximální vzdálenost S-J486 km
maximální vzdálenost V-Z275 km
délka pobřeží3 172 km
nejvyšší horaCarrantuohill1 041 m
nejdelší řekaShannon340 km
největší jezeroLought Neag396 km2
nejvyšší vodopádPowerscourt122 m
počet obyvatel3,6 mil
HNP na obyvatele11 450 irských liber
Historie:
Dějiny Irska jsou plné nepokojů, zvratů, krveprolití, náboženských konfliktů a bojů za nezávislost.
Nejstarší známé osídlení Irska sahá do roku 8000 před n. l. a v době bronzové se s produkty Irska obchodovalo po celé Evropě. Kolem roku 300 př. n. l. přišli z Evropy Keltové, znalí výroby železa, kteří se postupně spojili do pěti klanových svazů či království.
Keltské populace se dobytí Británie Římany v 1. stol. př. n. l. nedotklo. Již v 5. století byli obyvatelé obráceni na křesťanskou víru a v následujícím období rozpadu římského impéria a staletích nájezdů pohanských Vikingů představovali centrum křesťanství v této části Evropy. Vikingové si v Dublinu zřídili opevněnou základnu, ale roku 1014 je definitivně porazil Brian Boru, první král celého Irska.
Roku 1172 bylo Irsko přepadeno anglo-normandskými rytíři, které tam vyslal anglický král Jindřich II. V průběhu příštích 300 let se anglická šlechta asimilovala.
Roztržka Anglie s římskokatolickou církví, k níž došlo v roce 1533, posílila odpor Irů, kteří pevně lpěli na katolické víře. Následovala řada protianglických povstání, podporovaných často katolickým španělským či francouzským vojskem. Tak například povstání Irů v Ulsteru vedlo v roce 1641 k masakru tisíců kolonistů. Zákon o unii zrušil roku 1801 irský parlament a začlenil jej do britského.
V letech 1846-51 byly úrody brambor, základní irské potraviny, zničeny plísní, což mělo za následek velký hladomor. Zemřelo přes milion lidí a ještě více jich emigrovalo do spojených států. Počet obyvatel Irska tak klesl na polovinu.
Počínaje rokem 1870 začalo sílit hnutí za nezávislost Irska. V roce 1914 získalo Irsko i přes odpor ulsterských protestantů autonomii. První světová válka realizaci samosprávy oddálila, což vedlo k dalším srážkám. Roku 1916 britská armáda potlačila ozbrojené povstání a 14 jeho vůdců popravila. Eamon de Valera, který povstání přežil, založil stranu Sinn Fein a v roce 1919 zformoval prozatímní irskou vládu. Po kruté občanské válce souhlasila Británie s rozdělením ostrova. Ze šesti severovýchodních hrabství bylo vytvořeno Severní Irsko, provincie Spojeného království. Většinu území ostrova zaujal Irský svobodný stát.
Roku 1937 se Irský svobodný stát přejmenoval na Eire a přijal novou ústavu, zahrnující i voleného presidenta, čímž ještě více uvolnil své spojení s britskou korunou. V roce 1949 opustilo Irsko Commonwealth a prohlásilo se za nezávislou republiku. Roku 1973 se Irsko stalo členem Evropského společenství. V Severním Irsku došlo v posledních desetiletích k řadě ozbrojených konfliktů a teroristických útoků motivovaných jak nábožensky, tak i ekonomicky a politicky. Přes dosažený pokrok napětí v Severním Irsku stále trvá. V posledních letech byl dosažen v Irsku výrazný hospodářský pokrok, a to zejména díky vládní podpoře školství a výzkumu, výhodné strategické poloze ostrova, historickým vazbám na Spojené státy, ale i díky účelně vynaloženým prostředkům poskytnutým z fondů EU.
Povrch:
Ostrov je tvořen velkou centrální vápencovou nížinou s reliéfem pahorkatin a několika pobřežními horami. Zatímco hřebeny hor na jihu jsou z červeného pískovce, který rozdělují vápencová údolí řek, jiné převažuje žula. Výjimku tvoří severovýchod, kde se rozkládá čedičová plošina. Na rovině ve středu území se vyskytují glacialní ložiska jílu a písku. Tuto oblast přetínají nízké pahorkatiny a nacházejí se zde rozlehlé slatiny a mnoho jezer.
Na podobě ostrova zanechala své stopy alespoň dvě celková zalednění, což dokládají ledem ohlazené skaly, horská jezera, ledovcová údolí a glacialní ložiska pisku, štěrku i jílu. názorným příkladem vlivu zalednění na krajinu je oblast národního parku Burren v hrabství Clare.
Obyvatelstvo:
Při sčítání lidu v roce 1996 mělo Irsko 3,626,087 obyvatel. Přibližně 60% populace žije ve městech a v obcích s více než 1000 obyvatel. Hustota osídlení je nejvyšší na východě a na jihu. Věk obyvatelstva je velmi nízký, neboť 41% populace je mladší 25 let a 24 % je mladší 15 let. Emigrace se během posledních let snížil, naopak bylo zaznamenáno zvýšení imigrace. V roce 1997 přišlo do země o 15 000 lidí více, než kolik jich zemi opustilo, a tento počet je nejvyšší od 70. let. Jak jste si mohli všimnout i v nabídkách personálních agentur, v poslední době je v Irsku velký zájem i o české odborníky.
Zajímavosti:
Irsko má spoustu bájí a kouzelných bytostí. Každý jistě zná malého zeleného skřítečka se čtyřlístkem v ruce. O něm se traduje, že někde zakopal poklad (což představuje hrnec plný zlaťáků). Irsko díky své neuvěřitelné zelenosti v každém ročním období, romantické přírodě a často podmračenému počasí prostě svádí k bájení a vymýšlení pohádek.
Irsko má také svůj typický hudební nástroj - harfu. Vedle zeleného čtyřlístku je symbolem Irska.
Mezi největší zajímavosti patří to, že v Irsku byla poslední zastávka záoceánské lodi Titanik, než ztroskotala. To městečko se jmenuje Cobh a dnes tam můžeme nalézt muzeum s pozůstatky z lodi a výpovědi pasažérů, kteří přežili.
Vyznavači dobrého alkoholu znají proslulou irskou whisky, ale i irské pivo - například po celém světě prodávané značky Guinness a Velvet, či lokální piva jako corkský Murphy's nebo Beamish. A nakonec každý správný Ir oslaví nejdůležitější irský svátek, Den svatého Patrika, skutečnou specialitou - pivem zeleným.

Jižní Afrika

15. května 2008 v 20:33 |  Cestování

Jihoafrická republika (JAR)

Láká vás Jihoafrická republika? Ať už se do této exotické země chcete vydat na vlastní pěst nebo raději využít služeb cestovky čeká vás nádherná dovolená v různorodé krajině jižní Afriky.

Búrové

Búrové jsou putující farmáři, tzv. Trekboers.

Jídlo a pití

Voda z vodovodu je ve většině rezervací a měst bez problémů pitná.

Peníze

Peníze si v Jihoafrické republice můžete vyměnit v kterékoliv bance, měnit budete za nějakou světovou měnu (dolar nebo euro stačí). Pokud budete chtít platit kartou, přijímány jsou všechny mezinárodně uznávané typy platebních karet.

Afrikánština

Jazyk, který se v Jihofrické republice postupně vytvořil má díky osidlování Evropany z různých zemí původ v několika jazycích - němčině, angličtině, francouzštině a holandštině).
Vrchovina Drakensberg, Blyde River Canyon, God's Window, vyhlídka na Three Rondawels - skály, které se podobají domordoým obydlím. Vodopády: Mac Mac, Lisboa, Berlin. Bývalé zlatokopecké městečko Pilgrim's Rest.
Městečko Simon's Town, kolonie tučňáků v Boulders. Z Hout Bay je možné vydat se lodí k tulenímu ostrovu.
East London je přímořské městečko s nádhernými plážemi.
Do Jihoafriké republiky nepotřebují občané ČR vstupní víza.
Hlavní městoPretoria
MěnaJihoafrický Rand (1 ZAR = cca 3 Kč)
ČasV létě stejný jako v ČR, v zimě posun + 1 hodina
Rozloha1 221 037 km 2
Počet obyvatel43,1 milionů
Obyvatelstvo77 % černoši, 10 % běloši, 8 % smíšené rasy, 2,5% Asiati a Indiáni
Oficiální jazykyAngličtina, Afrikánština
Náboženstvíkřesťanství (80%), africké (15%)

Příroda Jihoafrické republiky

Jihoafrická republika je známá těžbou mnoha nerostných surovin, především pak cenných diamantů. Její hlavní bohatství je však ukryto v přírodě, v chráněných parcích s tisíci druhy rostlin, živočichů, savců, plazů a ryb.

Chráněná území, parky

V Jihoafrické republice je celkem 13 chráněných národních parků. Kromě toho jsou zde ale další stovky malých chráněných území.

V parku

Park je živou přírodou, není to zoologická zahrada. Člověk je zde jen návštěvníkem, a to obyvkle nevítaným. Místní zvířena má ráda svůj klid. Po parku se smí pohybovat jen prostřednictvím automobilů. Zvířata si zde návštěvníky hlídají, okolo stojících automobilů se často pohybuje některý zástupce tzv. Velké pětky.

Parky

  • Krugerův národní park
  • Národní park Hluhluwe ve Svazijsku
  • Národní park Wetland s lagunou obývanou hrochy, krokodýli a vodním ptactvem

    Africké safari

    Pobyt v africké buši nabízí:
    • poznávání africké divočiny z blízka
    • doprovod zkušeného rangera
    • putování za divokou zvěří a stopování Velké pětky
    Programy jsou obvykle uzpůsobeny klimatu, takže na vyjížďky se jezdí ráno a návrat na základnu je již přibližně kolem objeda. Horká odpoledne se pak tráví u bazénu a na vyjížďky se vyráží znovu až večer.

    Soukromé rezervace

    Soukromé safari nabízí exkluzivní prostředí a nadstandardní služby.
    • Kariega Game reserve - nedaleko přístavu Port Elizabeth

Amerika - Ekvádor

15. května 2008 v 20:26 |  Cestování
Brazílie
BrazílieTropická země jižní polokoule, Rio se Janeiro, Copacabana, karneval, fotbal a Pelé. To je většinou vše, co o této krásné zemi víme. Ale je mnohem víc toho, za čím do Brazílie vyrazit.
Krásné pláže, příjemní obyvatelé, kultura a tradice na každém rohu, všudypřítomná hudba, smích, tanec, slunce a radost. Nebo zajímavá historická města, krásná nezkažená příroda - hory, řeky, vodopády, zvířata, které známe jenom ze ZOO…! Vybere si každý

Proč si vybrat na svou dovolenou právě Brazílii?

  • celoročně teploučko - vysoké teploty, slunce
  • temperamentní a přátelští místní obyvatelé, tanec, hudba
  • nádherné čisté pláže s teplou vodou a jiným bohatým vyžitím
  • je tu mnohem levněji, než v západních evropských zemích, USA apod.
  • místní tradice a kultura - typické výrobky, oblečení, tance..
  • nejlepší a nejsledovanější fotbal na světě
  • gastronomické zážitky - bez přehánění
  • karneval - prožít horké roztančené dny na svou vlastní kůži
  • nezkažená pestrá příroda - hory, řeky, pralesy, vodopády

Pro koho není dovolená v Brazílii právě ideální?

  • pro ty, kteří nemají rádi slunce, teplo, vodu, tanec, temperament
  • pro ty, kteří očekávají na své dovolené návštěvu velmi starých památek

Brazílie je obrovská země, kam můžeme vyrazit?

Města severovýchodu země

Brazilská vlajka
Fortaleza, Salvador, Porto Seguro, Maceio,Recife. Nejlepší místo na dovolenou, chceme-li dny strávit na těch nejkrásnějších brazilských plážích pod horkým sluncem, obklopeni typickou kulturou. Výborné místa na nákupy kvalitních levných typických výrobků - houpacích sítí, hudebních nástrojů apod.Také karneval v těchto městech je Brazilci nejvyhledávanějším!

Rio de Janeiro

Rio de Janeiro
Město obdivované i zrazované. Nezapomenutelný je rozhled na město z pod rukou Krista či výlet na Homoli cukru. Na druhou stranu je tohle město pověstné opravdu vysokou kriminalitou, početnými přepadeními. Je nutno dávat na sebe pozor a dodržovat bezpečnostní principy

Sao Paulo

Sao Paulo
Obrovské multikulturální město, ve kterém žije dvakrát více obyvatel, než v celé České republice, v jeho těsné blízkosti leží velký zábavný park Hopi Hari a za hodinku také dojedete po nejupravovanější cestě v Brazílii do největšího přístavu Latinské Ameriky - do města Santos, které je mimochodem známé svou kávou a tím, že za místní fotbalový klub kopával Pelé.

Amazonie

Amazonie
Vhodná pro dobrodruhy a pro ty, kteří se chtějí na vlastní kůži setkat s neuvěřitelným množstvím zvířat a rostlin, které známe jen z filmů a knížek. Zajímavé je také hlavní město Amazonie Manaus. Před cestou je nutno uvažovat, kam přesně chcete vyrazit, a případně si nezapomenout zakoupit antimalarika.

Brasília

Brasília
Hlavní město ležící v přibližném geografickém středu země, které nechal v 50. letech 20. století postavit prezident československého původu Juscelino Kubitschek.Město se dodnes liší od typických brazilských měst a připomíná spíše města evropská.Zlé jazyky tvrdí, že tu proto neprobíhá pravý brazilský bujarý život - to však dnes již není pravdou!

Vodopády Iguacu

Vodopády Iguacu
Impozantní vodopády ležící na hranici Brazílie s dalšími státy, pohled na ně je nezapomenutelný
Mapa Brazílie

Jan Saudek

9. května 2008 v 18:32 |  Umělci
JAN SAUDEK, fotograf český
1935:narozen 13.5.1935 v Praze
1950:dostává svůj první fotoaparát KODAK BABY Brownie - první fotografické pokusy
1952:vyučen fotografem, až do roku 1983 pracuje jako reprodukční fotograf v tiskárnách
1959:používá "opravdový" fotoaparát Flexaret 6x6, též kreslí a maluje
1963:natrvalo ovlivněn katalogem velkolepé fotografické výstavy "Lidská rodina" (Edward Steichen)
1972:objevuje svou typickou "ZEĎ", která se stává synonymem pro jeho tvorbu.
1981:vychází první monografie "Il teatro de la vita" v Miláně
1983:fotografem ve svobodném povolání - věnuje se výhradně volné tvorbě
1990:jako vůbec první Čech je vyznamenán francouzským titulem "Le Chevalier des Arts et Letters" (Rytíř umění a literatury).
Francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natáčí film "Jan Saudek - český fotograf"
2005:vychází jeho čtrnáctá, doposud nejrozsáhlejší monografie "SAUDEK" (nakl. Slovart, Praha) doprovázená velkou retrospektivní výstavou v Praze

Jan Saudek je světově nejproslulejším českým fotografem současnosti s více než 400 samostatnými výstavami po celém světě. Je zastoupen ve všech prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích.

Podstata symboliky

9. května 2008 v 17:18 |  Symbolika

Svět snů...

Je snad možné objevit lepší inspiraci pro vstup do světa symbolů, než je náš svět snů? Když naše vědomná mysl spí, probouzí se podvědomí a mluví s námi obrazovou řečí imaginativní představivosti - symbolikou, která nic neznamená do doby než jí položíme otázku. Pokud svůj sen nabízíte k analýze příteli nebo terapeutovi, či se o to dokonce pokoušíte sám, rozeznáte, kdy je výklad "správný" a "pravdivý". Můžete v mysli převracet různé interpretace, ale když se objeví ta správná, okamžitě se rozezní zvonek pravdy a představě zcela propadnete. Zpráva z podvědomí vyplula na povrch a propojila vás s vnitřín světlem, který by jinak zůstal němý. Výstižná interpretace snů, podobně jako výklad tarotů, vyžaduje, aby se jednotlivé obrazy spojily. Sen má srozumitelný děj - tím se projevuje na povrchu, a pak vnitřní obsah - latentní nebo obskurně symbolický význam, který si žádá rozkrytí.

Kdo je E.M.R. ?

9. května 2008 v 16:53 |  Literatura
Erich Maria Remarque
1898 - 1970
Byl německý spisovatel
Vlastním jménem Erich Paul Remark
Narodil se 22.června 1989 v Osnabruke v Německu,v rodině knihvazače
Zemřel 25.září 1970 v Locarnu ve Švýcarsku
Vystudoval univerzitu v Munsteru
V roce 1916 odešel do války jako dobrovolník,ale o dva roky později byl zraněn
Z počátku chtel být hudebníkem, ale skutečnost byla jiná
Byl obchodním cestujícím,agentem s hřbytovními náhrobky, učitelem,varhaníkem,reklamním pracovníkem a úcetním
V roce 1923 byl na jeden rok redaktorem v Hannoveru

Další články



Kam dál